pátek 1. září 2017

MÁME BYT!


Ahooooj. Doufám, že se máte všichni fanfárově, protože já rozhodně. Ptáte se, proč se ZASE sakra, Aneto, vždyť jsi slíbila, že budeš přispívat častěji! neozývám? Mám totiž jednu velkou novinku. Od poloviny srpna jsme se s přítelem začali koukat po nabídce bytů k pronájmu, než časem půjdeme do svého. Nu, a ono se to semlelo rychleji, než jsme v to sami doufali. Jedno dopoledne jsem brouzdala po internetu, až jsem narazila na útulný byt v ideální lokalitě a především za relativně rozumný nájem. Neváhala jsem ani minutu a co nejrychleji kontaktovala majitele bytu. Nikdy nezapomenu na ten pocit štěstí, když mi do hodiny zazvonil telefon, a pán, který zněl po hlase velmi příjemně, mi nabídl možnost prohlídky. Domluvili jsme se tedy rovnou na konkrétní datum a od té doby jsem pořád tajně doufala, že nám to vyjde. Na středeční prohlídce (23.8.) jsme se dozvěděli, že uchazečů o byt se panu majiteli ozvalo celkově dvanáct a nás si vybral do užšího výběru. Zaradovali jsme se. ,,To by mohlo vyjít", říkala jsem si. I přesto jsem se ale trochu bála. Po prohlídce jsem si celou cestu domů přemítala v hlavě, co a jak by mohlo/nemohlo být a jak bych se asi cítila, kdyby to nevyšlo. Já vím. Není to konec světa. Nabídek je spousta. Ale ten pocit, kdyby to vyšlo, se mi v tu chvíli zdál prostě k nezaplacení.

pondělí 14. srpna 2017

DRDŮLEK


Krásné pondělí! Je načase, abych zveřejnila fotky outfitu, ve kterém jsem si vyšla jeden teplý podvečer v Třebíči. Pořád bylo minimálně kolem sedmadvaceti stupňů, ale v naší oblíbené uličce byl stín a příjemný chládek. Celý týden mě totiž na dovolené trápila rýma, takže jsem si o to více cenila čerstvého vzduchu, kdy se mi (konečně!) lépe dýchalo. Halenku i šortky z outfitu jsem ulovila v C&A, kde běžně nenakupuji, ale v tomto případě mile překvapilo. Možná se taky ptáte, co to mám na hlavě. Tento drdůlek z části vlasů jsem si celkem oblíbila hlavně ve dnech, kdy nechci, ať mi vlasy padaj do obličeje. Sem tam se v něm cítím vtipně, ale o to víc mě baví. Aspoň to není taková nuda. A co si budeme povídat - s mými vlasy toho moc nezmůžu. Teď už jsem konečně ostříhaná o cca 20 cm a hned jsem o něco lehčí. Určitě budou se mnou souhlasit ty z vás, které máte dlouhé vlasy, jak moc je to s nimi úmorné zrovna v létě, kdy se lepí snad všude venku panují ta nechutná vedra.

pondělí 7. srpna 2017

NAROZENINOVÁ PÁRTY 20+25


Po náročném víkendu znovu ahooooj! Jak jste se měli? Pro mě byl tento víkend výjimečný především tím, že jsme s kamarádkou pořádaly narozeninovou oslavu pro naše nejbližší kamarády a rodinu. Všechno bylo skvělé, dokonce jsme relativně stíhaly všechno nachystat, čemuž vděčím především i rodičům. DĚKUJU, mami a tati. Taky se nám to ale povedlo přehnat s nákupem jídla, alka i nealka. Naše odhady nám lehce nevyšly, ale aspoň bylo všeho dostatek i na druhý den na případnou snídani, haha. Musím taky rozhodně zmínit, že jsme měly obrovské štěstí, co se týče počasí, protože nám v sobotu ještě více než přálo. Mít oslavu v neděli, tak už jsme nejspíš celí od bahna a s deštníky nad hlavami. Takže díky díky tam nahoře, že na nás myslel. Díky tomu jsme si to mohli naplno užít a nic tak neproklínat. Pětadvacítkou jsem uzavřela (dá se říct) jednu kapitolku mého života, a tak nějak mi dochází, že následující roky se ponesou v jiném duchu než doposud. Sama jsem zvědavá, co mi přinesou, tajně ale doufám, že to budou samé příjemné věci a bude to stát za to! Zároveň se chci oprostit od všeho negativního a soustředit se na to, aby bylo v mém životě jenom to, co k němu potřebuji: ZDRAVÍ, LÁSKU A ŠTĚSTÍ. To nejpodstatnější. A samozřejmě vše prožívat s lidmi, kteří mě denně obklopují a já je z celého srdce miluji. 

pondělí 31. července 2017

KROMĚŘÍŽ


Vzhledem k tomu, že je Kroměříž vzdálená od mého bydliště pouhých cca 38 km, očekávali by možná někteří, že jsem ji musela navštívila už nesčetněkrát. Omyl. Za celý svůj dosavadní život jsem se do města podívala nanejvýš třikrát? A z toho navíc jednou na školním výletě se třídou. Možná i proto mě tolik nadchla! Je to krásné město s úžasnými domečky na náměstí a oslnivou Květnou zahradou. V ní jsme taky strávili nečekaně nejvíce času. Zaplatili jsme si i průvodce rotundou, abychom se dozvěděli něco zajímavého z její historie. Po výkladu jsme si užívali krásného prostředí kolem ní, nafotili outfit a až potom jsme uvaření a !hlavně s kručícími břichy! vyrazili do restaurace La Fresca na můj narozeninový oběd. A co by to bylo za oslavu bez drinku, že jo. Osvěžující Aperol byla jasná volba, a jídlo, které následovalo, nemohlo být snad ani lepší. S nacpanými pupky jsme se ještě přesunuli ke kroměřížskému arcibiskupskému zámku a vystoupali 206 schodů (uf!) na zámeckou věž, abychom překonali strach z výšek. Sice jsme se drželi zábradlí jako klíšťata a pochodovali dokolečka s tlukoucím srdcem, ale ten výhled? Ten za to prostě stojí. Nakonec jsme se ještě ochladili studeným nealkoholickým nápojem a jeli slavit domů za rodinou. 

sobota 29. července 2017

ČERVENÉ ŠATY


Ještě předtím, než vám ukážu několik fotek z krásné Kroměříže, mám pro vás outfit, ve kterém jsem do města vyrazila. Červené šaty jsem si pořídila týden před odjezdem na dovolenou s tím, že je vynosím právě na ní. Ehm, to bych ale asi musela mít nějaký kouzelný kufr nebo co, který by mi je neskrčil a nevypadaly, jako by je někdo z pr.... ze zadnice vytáhl! Takže co s tím? Pověsit je na věšák do skříně a dívat se na ně až do samotného odjezdu domů, nebo je nechat zmuchlané v kufru? Varianta B koneckonců vyhrála, i když na věšáku taky chvíli visely. Asi jsem doufala, že se přes noc zázrakem narovnají. Nečekaně- zázrak se nekonal! Proto jsem nad tím dvakrát nepřemýšlela, po návratu domů je vyžehlila a hupsla do nich v můj narozeninový den. Bylo strašné vedro, takže jsem byla vděčná svému pro jednou inteligentnímu nápadu, vzít si na sebe něco vzdušného a takového, v čem se neupeču zaživa. Šaty jsou svou barvou jedním z nejvýraznějších kousků v mém šatníku. Červenou preferuji spíše na doplňcích, případně na rtech nebo nehtech- rozhodně ale ne na oblečení. Pokud byste nahlédli do mé skříně, našli byste tam s velkou pravděpodobností jen dva jediné kousky v této zářivě červené barvě. 

čtvrtek 27. července 2017

25


Skoro mi to s tím publikováním článků ,,ob den" vyšlo. Nechci na blog přenášet smutnou náladu, což je jeden z hlavních důvodů, proč se tu včera neobjevil nový článek. Další z důvodů je i ten, že jsem na to zkrátka neměla ani pomyšlení. Někdy je lepší netlačit na pilu a nechat všemu volný průběh. Nikdy nevíte, co se může přihodit a jestli to neovlivní chod běžných rutinních záležitostí. Moje srdce teď pláče, ale vím, že čas zahojí všechny rány a brzy bude zase dobře. Tak to na tom světě chodí a my bychom se to měli naučit přijímat, ať už to bolí sebevíc. No, to jen tak na okraj, ať víte, že se nemám zrovna sluníčkově a že bych dala všechno za to, aby se věci měly jinak a aby se i ti nejbližší kolem mě zase smáli!

Jak už asi víte z instagramu (pokud vám to tedy neuniklo), v sobotu jsem slavila narozeniny. Pětadvacítka na krku, pf! To mi byl čert dlužen. Přítel si ze mě dělal srandu, že teď už jsem velká holka, tak si nejsem jistá, jestli se mám cítit polichoceně nebo uraženě, haha.

pondělí 24. července 2017

PLAMEŇÁCI


Ahooooj! S novým týdnem začínají nové plány, se kterými se pojí i jedno blogové poslání. Po dlouhém zvažování bych se přece jen ráda vrátila k dřívějšímu pravidelnému přispívání, kdy jsem vás ob den zahlcovala novými články a fotkami. S tím bude souviset i změna celkového designu blogu a zařízení vlastní domény, nad čímž přemýšlím už relativně dlouhou dobu. Nechtěla jsem se ale do toho pouštět dříve, dokud si nebudu jistá tím, co přesně vlastně chci. Teď už vím, že focení se jen tak nevzdám, baví mě to a ráda s vámi sdílím momenty ze svého života. Kromě toho si vážím i vaší zpětné vazby, která mě motivuje a posouvá dál. Děkuji za vaši přízeň a podporu! <3 Tak! To by bylo a dneska mám pro vás další outfit, ve kterém dominují plátěné kalhoty s plameňáky. S plameňáky se roztrhl v současné době snad pytel, protože jsou všude - na oblečení, taškách, doplňcích, krytech na telefon, bytových dekoracích, apod. Zajímalo by mě, jestli tady existuje někdo, koho plameňáci nebaví a nevlastní ani jednu jedinou věc s tímto roztomilým růžovým stvořením. My jsme s přítelem narazili na tyto skvělé kalhoty v F&F, když jsme zrovna míjeli slevové regály. Bylo už pozdě večer, takže jsem je neměla ani možnost vyzkoušet v kabinkách, ale o to více jsem měla radost, když mi doma sedly. Jsou z tak strašně příjemného a pohodlného materiálu! Hned se mnou putovaly na výlet za Lucinkou a její maličkou. Jediným mínusem bylo, že jsem u sebe neměla k dispozici sandále, proto se jako jediné řešení nabízely slip-ony z Bati.

pondělí 10. července 2017

ČERNOBÍLÁ KLASIKA


Dá se vůbec něco pokazit černobílou kombinací? Podle mě přímo vyzývá k tomu, aby byla doplněna o nějaký výraznější prvek a vytvořila tak dohromady jednoduchý, ale přitom zajímavý outfit. O ten jsem se v tomto případě pokoušela i já. Svou nejoblíbenější sukýnku ze Zary jsem zkombinovala s černým body-topem a vše podtrhla černým chokerem a kabelkou s nášivkami, která mě neskutečně baví. Není nad to, když se cítíte pohodlně a zároveň dobře. Móda by měla být zábavou- ne nadarmo se totiž říká, že dokáže o člověku mnohé vypovědět. Tak doufám, že vás baví alespoň z poloviny tolik jako mě!

pátek 7. července 2017

ACH TY VOLÁNKY


Volánky. To je moje slabost. Líbily se mi před x lety. Vlastně byly populární i v době, kdy jsem se narodila a taky mnohem dříve. Která žena by je nemilovala? Schválně píšu jen ,,žena", protože muži k nim zaujímají zcela jiný postoj. Mnozí z nich je od srdce nenávidí. Někteří je schvalují. Jiným je to jedno. Pár výjimkám se docela líbí. Top, který mám na sobě, mi (bacha!) můj drahý schválil. A já se mu nedivím. Jakmile jsem ho v F&F uviděla, nedalo mi to, a i když se mi hrozně nechtělo, šla jsem si ho vyzkoušet. Měly jsme se ségrou čas, tak proč ne. Nakonec jsem ho tam ale nechala a koupila si jiný. Trošku paradox, že? O týden později mi už ale visel v šatníku a já si tak leda klepu na čelo, proč se mnou domů neputoval ihned. Vždyť je boží! Pokud se vám líbí, určitě se na něj zaběhněte kouknout- je z aktuální kolekce a pro milovníky růžové je k zakoupení i v této barvě. U mě jednoznačně zvítězila modrá!

středa 14. června 2017

VÝLET DO ZOO I ZA APEROLEM


Dnes byl parádní den. S budíčkem v 6.50 jsem se rychlostí blesku vyhrabala z postele, uvařila si kávu a udělala ze sebe člověka. V 7.55 jsem už seděla v pokoji na koberci, kde se mi sestra pokoušela zkrotit hřívu a udělat z ní dva francouzské copánky. Povedlo se. Hurá. Můžeme na výlet. Musím říct, že pro mé vlasy je to neskutečná úleva. A bod navíc i za to, že se v nich cítím skvěle (i když minimálně o 5 let mladší - a ne, nepíšu to jen proto, že mi to dnes potvrdil i průvodčí ve vlaku, který si prohlížel studentskou průkazku s datem mého narození, haha). Na výlet jsme vyrazily do olomoucké ZOO, kde jsme sice byly už nesčetněkrát, ale ZOO je ZOO. Ta nikdy neomrzí. Navíc - nejet tam, tak neuvidíme show jedné z opic, která nás rozesmála natolik, až jsme uronily pár slz. A to ani nemluvím o tom, že svůj komický výstup zakončila vyčůráním vsedě na větvi s výrazem ,,mám vás všechny v paži". To už jsem se vážně neudržela a vyprskla smíchy na celé kolo. Za poslední dobu to byla jedna z nejvtipnějších věcí, kterou jsem asi viděla. Škoda, že mě to napadlo natočit až po celém opičím představení. Určitě by to vyhrálo video roku, haha. 

úterý 6. června 2017

JEDEN OUTFIT ZE ŠUPLÍKU


Třídím si tak složky s fotkami v notebooku a najdu jednu s označením ,,DNES". Co by tam tak mohlo být? Po rozkliknutí je mi to hned jasné. Jedná se o fotky outfitu ze 4. dubna, které jsme s přítelem pořídili po mé úspěšně absolvované zkoušce (samozřejmě takto jsem na zkoušku nešla:)). Haha, můj drahý by asi nebyl zrovna nadšený, kdyby zjistil, že ještě nespatřily světlo světa. Toho blogového samozřejmě. Na mém instagramu jste totiž pár fotek zahlédnout mohli. V době zkouškového a následných příprav na státnice jsem se pokoušela přispívat alespoň tam. Teď už mám ale volno a byla by škoda vám některé fotky neukázat i na blogu. Co se týče ,,outfitu ze šuplíku", tak ten mě naprosto charakterizuje. Nějakou dobu jsem si nebyla jistá, v čem se vlastně cítím ze všeho nejlépe, až jsem na to konečně přišla. Tento outfit je právě jeden z těch, ve kterém jsem to právě já. Moje osobnost. Nakonec to podtrhly nové hodinky z Woodies, které bych nejraději nesundávala z ruky, kdybych nemusela. Patří teď rozhodně k mým nejoblíbenějším a díky jejich minimalistickému vzhledu se hodí téměř ke všemu. 

pátek 2. června 2017

Bc. ANETA


Věříte mi, že ani nevím, jak začít psát nový článek po více než měsíci? Ve mně se mísí tolik pocitů. Šťastných pocitů. S úlevou sedím na posteli a pořád tomu nemůžu uvěřit. Já jsem to dokázala! Je ze mě bakalář, juhuuu! Nikdy bych nevěřila, že na sebe dokážu být tolik pyšná, ale jsem. Asi především proto, že jsem se studia i přes všechny okolnosti nevzdala a s odhodláním to někam dotáhnout si podala přihlášku na jinou školu. Začala jsem studovat dvouobor, který jsem si tolik přála, a k učení změnila přístup. A najednou jsem tam, kde jsem. Unavená, ale s prvním titulem v kapse. Neskutečné se stalo skutečným, mohu si na chvíli odpočinout a užívat si práááázdniny! Pojďme se ale společně ohlédnout za tím, co tomu všechno předcházelo. 

Co si člověk představí pod pojmem ,,státnice"? U mě by se to dalo charakterizovat jednoduše: KAŽDODENNÍ BOJ! NERVY! SLZY! VZTEK! ČOKOLÁDA! GUMOVÉ BONBONY! HODNĚ KÁVY! STEREOTYP! NEPOŘÁDEK! PAPÍRY VŠUDE! BUDÍČEK V 7.30. ŽÁDNÝ SPOLEČENSKÝ ŽIVOT! A našlo by se toho určitě ještě spoustu dalšího. Podle plánu, který jsem si vytvořila hned na začátku, jsem se řídila tak týden, haha. Vlastně jen do té doby, dokud nám na portálu nezveřejnili termíny státnic z obou oborů... V tu chvíli bych vytyčila slovo PANIKA!

Státnice na češtině: 15.-19.5. (včetně obhajoby bakalářky)
Státnice na němčině: 23.5. nebo 30.5. 

úterý 25. dubna 2017

VÝLET DO LEDNICE & 6 SPOLEČNÝCH LET


Krásný úterní večer! Pokud mě stále sledujete na instagramu, určitě vám neuniklo, že jsem minulý týden ve středu ukončila 3. ročník na VŠ i včetně odevzdání bakalářské práce na sekretariát naší katedry. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Posledních 14 dnů bylo vážně hektických. Vlastně to všechno začalo už koncem března, kdy jsem se začala připravovat na zkoušku z literatury 20. století. Přihlásila jsem se na 4. dubna a měla jsem opravdu co dělat, abych se na ni stihla řádně naučit. Vše ale dopadlo, jak nejlépe mohlo. Po ní jsem se mohla věnovat přípravě na zbylé zápočty a taky na poslední ústní zkoušku ze stylistiky. Byly to pro mě snad nejnáročnější dva týdny mého života. Učila jsem se ustavičně každý den, do toho dokončovala bakalářku, referáty i další povinné úkoly. Hlavně jsem si dávala pozor, ať na nic nezapomenu. Na můj růžový lístek ,,CO VŠE MUSÍM UDĚLAT" toho stále čím dál více přibývalo a já už pomalu, ale jistě vyhlížela koš, abych ho tam mohla s klidem zahodit. A to se taky ve středu 19. dubna stalo. Ten pocit byl k nezaplacení. Vše odevzdáno. Tečka. Zvládla jsem napsat bakalářskou práci o 47 stranách, ačkoliv se to zpočátku zdálo tak nereálné. Teď už se jen modlím, aby nějakým způsobem prošla, obhájila jsem ji, a zároveň zvládla poslední nejnáročnější část, a to státnice. To slovo mě děsí. Dokonce mě donutilo sepsat plán, podle kterého se striktně řídím, abych všechno v rámci možností stihla a nepodcenila to. Tohle bude ještě dlouháááá jízda, takže mi, prosím, držte pěsti! <3

úterý 14. března 2017

MRKVOVÝ DORT VŠECHNO ZACHRÁNIL!


Ahojte všichni! To mi to s tím pravidelným přispíváním moc nevyšlo, co? Cítím se fakt hrozně. Dokonce se stydím po dlouhé době cokoliv napsat, protože TAKHLE to vypadat rozhodně nemá. Než se ale nutit do článků, na které se nemohu pořádně soustředit, tak raději nepíšu žádné. Je to velmi jednoduché. Veškeré dny (mimo ty, kdy jezdím do školy) trávím mordováním se s bakalářkou, aby byl výsledek celé práce alespoň trochu přijatelný a já měla !UF! alespoň jednu starost z krku. Bakalářka je věc 1. Věcí 2 se má všechno ostatní. Přitom je toho tolik, co bych s vámi ráda ze svého života sdílela... Doufám teda, že ta chvíle brzy přijde a my se tu budeme setkávat zase častěji. Dnes bych se vrátila v čase jen o kousek nazpět, a to k víkendu, kdy jsem měla po dlouhé době foťák při ruce a snažila se tak zachytit pár momentů.

sobota 11. února 2017

NÁROČNÝ LEDEN A JEŠTĚ NÁROČNĚJŠÍ ÚNOR


Všem vám posílám tisícero pozdravů a vítám vás u nového článku, který bude plný fotek za měsíc leden a první polovinu února. Těm, kteří mě pravidelně sledují na mém instagramu, jistě neuniklo, že mi úterním dnem (konkrétně už něco málo před 9.30) skončilo zkouškové za zimní semestr a mně se neskutečně ulevilo. Vyšla jsem z kabinetu paní docentky s ,,áčkem" v rukávu a usmívala se od ucha k uchu. Zhruba desetidenní dřina se vyplatila a odcházela jsem s výsledkem, o kterém se mi ani ve snu nezdálo. A to vám musím povědět vtipnou věc - noc před touto zkouškou se mi zdálo, že jsme ji s kamarádkami všechny zvládly za krásné C a když jsem se nad ránem probudila, skutečně jsem si na okamžik myslela, že už mám dávno po zkoušce a spokojeně spala dál. Až do té doby, než zazvonil budík a já si uvědomila, že to byl pouhý sen a ta nejtěžší zkouška mě ještě stále čeká, a to za necelé 3 hodiny!! Naštěstí všechno dobře dopadlo skoro stejně jako ve snu.

čtvrtek 12. ledna 2017

CALVIN KLEIN

 ,,Sny se mají plnit o Vánocích"- ano, povídá se. Podle mě to ale není to nejpodstatnější. Své sny si může člověk plnit během celého roku, pokud si to přeje a má z toho radost. Nejsem žádnou výjimkou. Ale když vám někdo.. a ten někdo je váš nejmilovanější partner.. splní vaše tajné přání při pouhém světle z hořících svíček u vánočního stromečku, má tento okamžik úplně jiný význam. Uvědomíte si, že existuje i někdo jiný, někdo, kdo vás dokonale zná, vidí do hloubi vaší duše, co si přejete, udělal by pro vás první poslední, a komu dělá radost především to, když máte radost právě vy. Takový splněný vánoční sen je nezapomenutelný. A v momentě, kdy to nejméně čekáte, má ještě větší kouzlo. Rozpláčete se dojetím a nevíte, co máte říct. Proto toho druhého mlčky obejmete a ten přesně ví, co to znamená. TOHLE je láska. Slova nejsou potřeba, potřeba je jen vědět, že jste vděční za přítomný okamžik a za to, že máte jeden druhého. A proč vám tohle všechno píšu? Dostat spodní prádlo od CK jsem si přála už dobré tři roky, ale nikdy jsem o tom nemluvila. Vždycky jsem ho jen obdivovala a přemýšlela nad tím, jestli by mi taky tak slušelo jako modelkám na fotografiích. Snila jsem o tom, že jednou budu jeho majitelkou i já. O tom, že má můj přítel stejný vkus, jsem nikdy nepochybovala. Ani o tom, že mě dokáže neustále překvapovat a já to u něj nikdy až do posledního momentu neprokouknu, haha. Ale tohle bylo tak nečekané a nádherné, až jsem si nebyla jistá tím, zda se to skutečně děje a zda je ta taška Calvin Klein s dárkovou krabicí uvnitř skutečně pro mě. Až přání od Ježíška mě v tom utvrdilo. A nejen v tom. Mám přítele, který mě zná jako své boty! Že je ale tím nejhodnějším a nejmilovanějším partnerem, to vím už skoro 6 let!
<3

úterý 10. ledna 2017

AHOOOJ!

Třikrát hurá, nový článek je na světě! V prvé řadě vás chci všechny moc moc pozdravit a přivítat v tom našem společném novém roce 2017. Pro mnohé je sedmička šťastným číslem, tak ať tomu tak tedy je a celý rok stojí za to! Ale určitě se mnou souhlasíte, že se na každém roce najde vždy něco krásného, na co člověk nezapomíná, naopak vzpomíná. A neskutečně rád! Já bych za ten loňský rozhodně vyzdvihla pětileté výročí s mým milovaným, víkendový pobyt v Jihlavě, mou narozeninovou black&white párty,  oslavy a grilovačky s rodinou a přáteli, letní dovolenou v Novém Boru, festivaly, přítelovy narozeniny a v posledním měsíci roku především Vánoce, které jsou kouzelnými pokaždé! Jsem zvědavá, co přinese tento rok, nicméně začal celkem dobře. Absolvovala jsem už dvě ústní zkoušky z české i německé lexikologie na výbornou, a to beru prozatím jako úspěch. Čekají mě ještě další čtyři ústní, tak se jen modlím, aby mě štěstí neopouštělo a stálo při mně jako doposud. A to stejné přeji i všem, kteří tento článek čtou a tráví většinu času stejně jako já zaboření v knihách a nekonečném množství papírů. Nebojte, ač se to nezdá, brzy bude určitě po všem. Kéž bych jen nebyla v absolventském ročníku, nepsala bakalářku a neměla v květnu první státnice... Ale o tom teď rozhodně psát nechci. Studování jsem si zvolila sama a baví mě to, tak nač si stěžovat? Místo toho bych vás ráda seznámila s faktem ohledně blogu a ten se má takto: chci začít zase přispívat co nejpravidelněji a hlavně nenuceně, spontánně. O tom, co bude zrovna aktuální a o čem se s vámi budu chtít podělit. 


Teď už vám ale chci jen popřát hezký zbytek večera a dobrou noc <3


Vaše A.